BOLERO v choreografii Riccarda De Nigrise popisuje dynamiku života ve společnosti. Jeho choreografie se zaměřuje na každodenní život a sebestřednost ve společnosti. Narcismus je bojem mezi „chtít“ a „mít“ v duševním životě obyčejného člověka. Někdy končí až fatálně. Snaha o dokonalost a úspěch je současným trendem a sociální média tuto podporu podporují. Choreografie se snaží ukázat rozdíl mezi zdravým a negativním až patologickým egoismem. „Taneční obrazy“ jsou cílem k probuzení tematických asociací. Když se díváte do zrcadla, pokaždé se na sebe díváte jinak, protože si každý interpretuje to, co vidí. Měli tuto skutečnost přijmout a vážit si toho, co je na nás individuální, De Nigrisovo poselství popisuje možnou cestu z narcismu: sebereflexi, ale také sociální angažovanost, abychom se naučili jednat a vcítit se do druhých lidí.
CARMEN
Smyslnost, vášeň, víra a smrt — kouzlo kreace Rodiona Ščedrina na CARMEN George Bizeta spočívá ve spojení nejdramatičtějších prvků s dechberoucí hudbou plnou magických momentů. Odtud beru inspiraci k vytvoření živých jednotlivých obrazů. Archaické kořeny příběhu, které každý zná, jsou vyjádřeny velmi jasným a snadno pochopitelným způsobem. Divák se stává svědkem vášnivé lásky, která v sobě skrývá nebezpečí předzvěst smrti, jež se však projevuje v těch nejkouzelnějších okamžicích. Dynamickým splynutím hudby, výrazového projevu interpretů a kinetických možností dekorace, světel a kostýmů využívají o vytvoření něčeho mimořádného, o navození autentického, poetického a smyslného prožitku postav, které přesahují folklorní kontext, jsou univerzální a nám blízké. Carmen je nezdolná, tvrdohlavá, divoká a živelná jako býk. V románu Prospera Meriméeho jsou informace o Carmen velmi rozostřené — není ani jasné, zda je Carmen křesťanka, židovka, mauretánka, démon, čarodějnice nebo „gitana“. Stejně tak původ celého příběhu je mlhavý — CARMEN je mýtus.
